Štáflovka v Tatrách

Autor Marek Goldbach | Datum 09.15.2010
Tatry – pro generaci lezců postižených budováním socializmu vězení, nebo snad jediný dostupný ráj. Dnes místo, kde se jakoby zastavil lezecký čas. Předváleční pískaři hojně jezdili do Alp, jejich následovníci po válce už takové štěstí neměli a tak se pro ně Tatry staly jediným domovem.
Mě popravdě nikdy hory nelákaly. Bolí mě kolena, bojim se, sem posera, panickou hrůzu mám ze sestupů či snad zvratů počasí. Jenže věci se mění. Přítelkyně, nadšená turistka po první zkušenosti na Preinerwandu lezení v kopcích podlehla a tak i já jsem konečně oprášil dvojčata, nakoupil friendy a jel šlapat s batohem pod stěnu. Volba na první poznání Tater padla na Štáflovku. Cestu, která vznikla v době, kdy někteří z mých prarodičů ještě ani nebyli na světě… Dnes superoblíbenou cestu, která má na Tatry punc bezpečné cesty díky štandům.
Cestu asi není třeba víc představovat. Přestože je o této doporučeníhodné cestě na internetu možné najít hromadu informací, rád bych přidal některé své postřehy. První byl asi k přístupu. Možná jsme jelita, ale ke stěně jsme došli úplně blbou cestou. Takže pro všechny – odbočka (nejde poznat) je před plesem, ne za plesem. Potom se snad podaří trefit pěšinku. Na rampu se přichází zprava. A pokud si budete myslet, že v okamžiku, kdy jste u ples jste za chvíli ve stěně, raději se uklidněte. Ještě tak hoďku budete hledat, bloudit a hlavně šlapat.
Z rampy je samotná Štáflovka velmi lehce najditelná. Borháky prvního štandu jsou nad vámi 45m a ze spodu je rozhodně neuvidíte. To samé platí o skobkách, které se dají cvaknout. Jsou tam celkem 3. Délka je v pohodě. Odlez z prvního štandu je asi největší lezecký problém cesty, který ale rychle pomine a pak už je to jen krátká, asi 25m dlouhá pohoda ke štandu číslo 2. Od něj následuje převísek, který se jde zleva. Nenechte se zmást skobkou, která by mohla svést do prava. Nad štandem číslo 3 potom začíná lezecký sen. Krásná plotna, přesně 45m doplněných jedním borhákem. Ten tam ….. je, kdo nechce, cvakat nemusí. V délce lze založit několik frendíků. Na posledním stěnovém štandu se Vám krásně otevřou výhledy na Rysy, Vysokou a Žabího koně. Poslední délka je pohodová, ale velmi pěkná trojka. Na hřebenu je teď nově štand, tak už se nemusí sestup na okolo, nebo hledat slaňák ze Stanislawského. Slanění cestou je možné. Jen je po plotně hledat stanoviště víc vlevo, blíž koutu. Od něj potom dolů, co nejvíc k jeskyňce, kde je štand ze třech skob. Od něj se dá lehkým traverzem dostat do jeskyňky, kde je borhákový štand, cca 65m nad zemí. Z něj bych doporučil dojet dolů s tím, že posledních 5m se sleze.
Každopádně je nutno říct, že se jedná o nádhernou, pohodovou cestu. Pokud člověk neudělá vyloženou krpu, tak snad i bezpečnou.
Průvodce:
www.tatry.nfo.sk (Štáflovka – cesta  číslo 13)
Text: Marek Goldbach
Foto: archiv autora

  1. Komentáře: 6 - “Štáflovka v Tatrách”

  2. Blahouš Smrtihlav | 15.09.2010 - 09:33:18 | Reagovat

    Tatry, naše Tatry. Kdo jednou zkusil, nechce jinak :). Štáflovka byla moje první cesta v Tatrách, nádhera. Jen to slanění z erár smyček v komíně mě trochu vrátilo do reality. Slaňovací nádobíčko jsme s parťákem nějak přehlédli.

  3. Marek | 15.09.2010 - 09:53:47 | Reagovat

    viděl jsem ty smyčky, ale pořád nějak hledal slaňák, který tam je a prej označený šipkou. Teď jde ale slanit přímo po dolezení štáflovky. První štáflovkou a potom do Puškáše. A je to docela v kolmici.

  4. Anonymous | 15.09.2010 - 12:41:12 | Reagovat

    Slanit se dá po dolezu z hrany směrem doprava do žlabu (60 m) a pak už celkem v pohodě sejít k nástupové rampě. je to rychlé a pak třebas do toho puškáše :). Za vylezení určitě stojí ještě Stanislawski, Eštok-Janiga, Hviezda..

  5. Miso | 16.09.2010 - 11:05:59 | Reagovat

    Presne tak. Po dolezeni na pilier je uz nezmysel zlanovat cez stenu. Bud z predposledneho standu na pilieri (2 borhaky) vpravo dole do zlabu 60m a potom zvysok zoskackat, alebo zo zlanaku na hlavnom hrebeni (2 borhaky, kusok za vrcholom smerom do Vychodneho Volieho sedla) zlanit cez skalne bloky smerom do Vychodneho Volieho sedla 60m a odtial peso dole, alebo dole do zlabu 2 x 60m. Z vrcholu sa da do Vychodneho Volieho sedla aj zist peskom, kto to pozna tak to je najrychlejsi mozny zostup …

  6. Marek | 16.09.2010 - 12:09:12 | Reagovat

    sakra, proc tohle neni nekde popsane …. a ja sem tam klepal, jestli vubec nejaky stand bude nebo ne. Ale z toho pilire predposledniho standu sem o tom taky premyslel, akorat sem se bal, aby tam nebyl nejaky zasekavaci schod. Ja tezky je potom ten zbytek zestupu?

  7. Anonymous | 16.09.2010 - 12:17:31 | Reagovat

    Andrášiho 0+, travky stupně, prostě tatranská klasika, není to těžký.

Sorry, comments for this entry are closed at this time.