Vítání jara na Velké Fatře

Poslední zimní den nás ráno z lůžek vypouští na nádraží Harmanec Jaskyňa. Už kvůli názvu stanice stojí za to opakovaně se vydat po hřebeni Velké Fatry. Z původního autobusového zájezdu zůstali jsme dva.

Salaš pod Suchým vrchom.

S Kájou se tak až moc často střídáme v prošlapávání stopy po zeleném markierungu k právě rekonstruovanému horskému hotelu Kráľova Studňa. Během cesty zjišťujeme první velkou ztrátu, kdy z Ranpova batohu nepozorovaně mizí laxně připevněné stanové pruty.

Panenským terénem k Ploské.

Hrubý cíl, dojít přes Krížnou a Ostredok na salaš pod Suchým vrchom, tak dostává ostré rysy a existenční rozměr. S orkánem v ksiftě se překvapivě daří a  navátou masou se  prokopáváme dovnitř boudy. K dispozici jsou tři omatracované postele, kamna (funkčnost neověřena) a prostorná půda. O bordelu netřeba se podrobně zmiňovat

Pohled z okna bivaku.

Díky kvantu sněhu v nevyfoukaných místech hřebene bere za své plán na přechod západního hřebene a vracíme se k původnímu, nám z dřívějška známému hřebeni východnímu.

Bivak bez ztracených stanových prutů a s dobrou předpovědí počasí.

Druhý den pokračujeme přes Ploskou, zleva traverzujeme Čierny kameň a Rakytov. Během prošlapávání mocně vysněžených svahů přichází Kája o vaz „náhorního“ kolena. Prý zbývají ještě dva. Ranpu postupně opouští tři ze čtyř zásadních nýtů na sněžnicích. V končícím dni tak míjí dvě trosky horský hotel Smerkovica. Něco málo za ním vplouváme do lesa a s informací o dobré předpovědi počasí kopeme si hrob.

Hřeben Nízkých Tater.

Zapadající slunce střídá Velký vůz, euforie vrcholí. Romantická noc dává odpočinout krvavému koleni, sněžnice upgradovány padákovou šňůrou, a tak přece jen ráno pokračujeme dál po velkofatranském hřebeni. Rychlost dvojice Peyrac-šerpa není úchvatná, pro netradiční sestup volíme ružomberské sjezdovky. Realita předčila očekávání, na lopatě a igelitce běsivou rychlostí předjíždíme ploužící se lyžaře a snowboardisty.

Sjezd na lopatě ružomberskými sjezdovkami.

Ružomberok je náš, doporučeníhodná restauračka Laverna v centru města taky. Pro druhou večeři zkoušíme nedalekou pizzerii.  Z letargie narvaných bachorů a pátého piva nás vytrhují dvě náruživě se okusující děvčata. Krásný pohled kazí děsivé zjištění, že i u dalších stolů jsou jaksi páry vždy jen jednoho pohlaví. Přestože zapadáme, Excelsior nečeká. Venku sněží, smutný pohled zpět na vyhřátou knajpu, picoška jmenuje se Extáze…

Zdravá národní hrdost.

Další foto ZDE.

Doporučení: Ač o něm web IDOS záhadně mlčí, jede denně ve 20.40 přímý lůžkový vůz Praha – Harmanec a nejspíš i dál.

Text a foto: Ranpa