Laos – lezení mezi hady a pavouky

Autor Vladek Zumr | Datum 06.04.2008

laosik.JPGCestujete po Asii, máte za sebou máte “povinné” lezení v Thajsku a chcete trošku zrelaxovat? Zkuste se podívat i do Laosu. Většina místního lezení se odehrává v okolí městečka Vang Vieng mezi metropolí Laosu Vientianem a bývalým královským městem Luang Prabangem.

spider03.JPG
Spider 7b na Sleeping Wall, Vang Vieng.
Foto: Vladek Zumr

Cesta z Luang Prabangu představuje poměrně divokou několikahodinovou jízdu autobusem. Úzká silnička stoupá k horským sedlům, po jejich překonání se řidič snaží zlomit rychlostní rekord a řítí se do údolí téměř volným pádem. Přitom ještě stačí předjíždět náklaďáky s dobytkem, a to zásadně v zatáčkách. Cestou občas zastaví a vysadí domorodce z místních vesnic, které jsou roztroušené vysoko nad údolím na úzkém proužku rovné země u silnice.

V autobuse pozor na domorodce. I když by člověk čekal, že jsou na klikaté silničky zvyklí, opak je pravdou. Co chvilku někdo zvrací – v lepším případě z okýnka, ale obyčejně na člověka před sebou.

laosik.JPG
Jeden z otců-zakladatelů lezení v Laosu a autor průvodce po místních skalách (odtud je i toto foto) Němec Volker Schöffl leze cestu Barel Roll 8a v sektoru Tham Nam Them.
Foto: Sam Ligthner

Vang Vieng je civilizované městečko vybavené vším potřebným. Ubytování je ve městě dostatek, takže se vyplatí obejít místní guest housy a dojednat si nejlepší cenu. Ve Vang Viengu jsou asi tři agentury, které nabízejí turistům výlety na kolech, prohlídky jeskyní, rafting a také lezecké kurzy.

O místním lezení jsme neměli prakticky žádné informace. Nakonec jsme získali adresu jediného lezeckého shopu, který patří borcům, co několik let pracovali jako climbing guidi na Ton Sai Beach v Thajsku. Dá se tu koupit či pronajmout vše potřebné k lezení. Nicméně aspoň magnézium doporučuji přivézt si své vlastní, a to v množství větším než malém. Letos v březnu, kdy jsme tu byli, vyšel i nový průvodce po místních oblastech. Den ode dne ale zastarává, protože tu cesty “rostou” jak houby po dešti.


Sleeping Wall
První oblast, kam vyrážíme, je asi 2,5 km od města (směr Luang Prabang). Nejlepší je pronajmout si kolo, které poté necháte u řeky Nam Song. Zavoláte na druhý břeh a přijede někdo, kdo vás převeze.

První sektor je hned za řekou vpravo od baru. Sleeping Wall je menší rokle, kde je asi deset cest od 5 stupně francouzské klasifikace až do 7b+. Všechny cesty jsou osazené nýty a slaňovacím řetězem nebo kroužkem. Skála je děsně zaprasená, takže se člověk neustále smeká a nemá jistotu v nohách. Cesty jsou tak do 10 metrů.

Prakticky hned vedle se nachází další sektor, kde jsme potkali autora nejaktuálnějšího průvodce Thomase Wenka. Německý lezec tu právě dodělával tři nové cesty.

spider01.JPG
Spider 7b na Sleeping Wall, Vang Vieng.
Foto: Vladek Zumr

V kolmé části (tam, kde jsou nové cesty) se leze hlavně po dírkách, které jsou jak žiletky. Skála ještě není olezená, takže se poměrně láme. Cesty jsou do 10 metrů a v některé díře se občas schovává pavouk nemalých rozměrů. V levé části sektoru je asi 5 převislých cest v obtížnosti od 7a do 7c. Převažuje lezení po krápnících a kvalita skály je lepší.

spider02.JPG
Spider 7b
na Sleeping Wall, Vang Vieng.
Foto: Vladek Zumr


Secret Canyon
Pokud se vydáte dál džunglí, asi po 200 metrech narazíte na úzkou jeskyňku, kterou, když se proplazíte, se dostanete do sektoru Secret Canyon s dvacítkou cest do obtížnosti 6c. Výhodou tohoto místa je, že i v nejparnějších dnech je tu chládek až zima.


Tuber’s Paradise Wall
Pro lezce, co mají rádi vícedélkovky, je Tuber’s Paradise Wall. Sektor nabízí dvě cesty: třídélkovou No Fear my Dear 6a+ a šestidélkovou Khoi hak chao 6c+.

multipitch.JPG
Vícedélkovka v sektoru Tuber’s Paradise Wall.
Foto: Vladek Zumr

Přístup je skrz džungli a přesto, že to není více než 500 metrů, to zabere tak 45 minut chůze. V šíleném vedru se musíte prodírat džunglí, a to asi metr nad zemí, kde balancujete na ostrých šutrech (asi jako paklenické “žiletky”), a co chvíli si vás zahákne nějaká větev.

multipitch1.JPG
A ještě jednou vícedélkovka v sektoru Tuber’s Paradise Wall.
Foto: Vladek Zumr

Rozhodně nedoporučuji sandále, ale raději nějaké pevné boty. Taky se vyplatí trošku koukat po hadech, bo my jsme tam potkali poměrně velkého hada a nějaký druh kobry. Z obou cest je nádherný výhled na okolní kopce a na město.

Tím jsou vyčerpané všechny sektory v této oblasti. Po lezení se dá občerstvit v baru u řeky nebo si skočit z místní bambusové houpačky a osvěžit se v řece.

vyhled_z_multipich.JPG
Výhled z vícedélkovek na řeku Nam Song a hory.
Foto: Vladek Zumr


Pha Deng Mountain
Další oblast Pha Deng Mountain se nachází přesně opačným směrem. Musíte přejít přes řeku po mostě (pochopitelně se zde vybírá mýtné) a pak odbočíte k prvním jeskyním za vesnicí. Průvodce vám za mírný obnos (cca 8 Kč) ukáže cestu ke stěně.

Skála s asi 15 cestami obtížnosti 5 až 7a je oproti ostatním čistá a nezaprasená a lezení je tu mnohem hezčí. I cesty jsou delší, do 30 metrů, a leze se jak po dírkách, trhlinkách a lištičkách, tak i po krápnících.

Když jsme odjížděli, potkali jsme místňáka, který nám prozradil, že s lezci z Německa právě otevřeli nejlepší oblast v okolí, která je zhruba 30 km severně od města. Zatím jsou tam jen jednodélkové cesty kolem 30 metrů. Samotná stěna má asi 300 metrů, takže rozvoj není zdaleka u konce.

V samotném Vang Viengu je plno hospod a kaváren, kde se dá příjemně restovat. Téměř všude mají lůžkovou úpravu a pouštějí tu filmy na přání hostů. Večer jsou k dispozici speciální jídelní lístky s položkami jako magic mushrooms, happy tea, weed cookies, opium a dalšími.

Populární aktivitou je také sjíždění místní řeky Nam Song na pneumatikách od traktoru, přičemž se obvykle konzumuje obrovské množství místního Lao beer a kořalky z rýže Lao Lao.

laosik-topo.JPG
Ukázka z internetového průvodce Rock Climbing, Vang Vieng, Laos od Volkera Schöffla z roku 2007. Oblast Vang Viengu začali objevovat v roce 2002 Němci a Američané. Několik cest tu má i známý fotograf Radek Čapek (jeho snímky se objevily např. v katalogu Petzl.
Repro: https://greendiscoverylaos.com


Pozor na miny a hady

Lezení v Laosu je stále v počátcích a to i přesto, že se tu téměř denně vznikají nové cesty. Potenciál pro tvorbu nových cest je tu obrovský. Pokud má někdo zájem, v Laosu se lze vyřádit donekonečna (podle průvodce je ovšem na otevření nového masivu třeba souhlasu místních úřadů). Jen je potřeba dávat pozor na hady a na miny, protože značná část území země je stále neodminována. Každý týden tu někoho zraní nebo zabije výbuch staré munice.

V minulosti tu byly problémy s horskými kmeny. Do autobusu běžně nastoupí někdo se samopalem nebo kolem vás projede člověk na motorce se zavěšenou zbraní na zádech, takže trocha opatrnosti se vyplatí. Ale jinak obecně platí, že Laosani jsou velice přátelští lidé, kteří se ale bohužel v poslední době naučili okrádat turisty. Ale i tak patří Laos stále k zemím, které se vyplatí navštívit a vidět, dokud se nepromění pod vlivem civilizace v něco úplně jiného.

P. S. Materiál je zvláštní druh vápence, respektive vápenec narušený vysokou vlhkostí. Všechny cesty jsou sportovně odjištěny, stačí sada expresek.

Pokud chcete do Laosu z Thajska, tak pozor na to, zda máte multi entry visa, bo jinak můžete mít při cestě zpět do Thajska problémy s thajskými imigračními úředníky.

mapa-laos.jpg
Repro: http://blogs.bootsnall.com

Odkaz na průvodce: Rock Climbing, Vang Vieng, Laos od Volkera Schöffla, 2007 najdete ZDE

Text: Vladek Zumr



Post a Comment

Buď emailem informován na velké slevové akce a výprodeje zboží horolezeckého obchodu:

ECstore.cz

Zde vyplňte Váš email pro odběr akčních nabídek: