AO vs. OA – report o Adamově přelezu Open Air 9a+

Autor Vojtěch Vrzba | Datum 11.20.2008

Pozvání od Evy Ondrové na prodloužený víkend, abych zdokumentoval pokus o druhý přelez Open Air 9a+, se zásadně neodmítá. Zvlášť jedná-li se o vyzývatele takového jména, jako je Adam Ondra. Open Air 9a+ je v legendární rakouské oblasti Schleierwassefall ve výšce asi 1.200 m n.m. Cestu udělal a jako první přelezl Alex Huber v roce 1996. Od té doby čeká dlouhých dvanáct let na další opakování.

Bloudím večerním Brnem, ověšen nezbytnými proprietami na nadcházející víkend a hledám Ondrovce. Najednou se vynoří z mlhy Eva a mává. První úkol splněn – našli jsme se. Nasedáme všichni do “prasečáku” (přezdívka jejich obytného čtyřkolového miláčka) a lehce po 22. hodině vyrážíme směr Rakousy.

Cesta nudná jako vždy, když jedete přes noc. Kolem půl třetí zastavujeme a rychle měníme vozidlo na čtyřlůžkový pokoj. Usínáme okamžitě po zapnutí spacáků :-)

První den

Ranní probuzení do bílé mlhy nevěstí nic dobrého a k tomu se na nás na teploměru směje oranžová čtyřka – naštěstí jí chybí mínus. Adam se ujímá snídaně a za chvíli si vychutnáváme teplý čaj. Pak už jen zabalit to nejnutnější, popojet na parkoviště a vyfunět 400 výškových metrů pod stěnu – dobrá rozcvička, aby člověk nepřišel ke skále zmrzlý :-)

Během hodiny se mlha zvedá a na obzoru se rýsuje sluníčko. Otázkou je, kdo vyleze dřív… Adam, nebo kotouč?! Na rozlez svižné 7b a už se Adam šteluje pod první délku víkendového úkolu.

Ziag oder Fliag 8a+ leze suše, jako by tam ani nebyla. Následuje půlhodinové posezení na polici a první pokus v Open Air 9a+ (druhá délka). Nikam nepospíchá, cestu si krokuje, čistí, vymýšlí finesy a v klíčovém kroku značkuje ty nejlepší chyty a stupy. Rutinní postup v 9a+. Ale jak pro koho :-)

Následuje asi hodinová pauza, ve které se s Bokulou snažíme najít přístup ke slaňáku. Ferátkou se dostáváme nad “Růži” – Weisse Rose 9a (Adam ji dal letos 13. září, první přelez po 14 letech), od které je kýžený řetěz ještě asi 8 metrů vpravo. Adrenalinový traverz v teniskách a s veškerou výbavou, po kterém zpocení konečně cvakáme fix.

Bokula sjíždí dolů a já si připravuji fidlátka na následující Adamovy pokusy. Kdo ví, kolik jich bude, a tak se snažím již z prvního ostrého udělat ty nejlepší záběry.

Stropem leze Adam precizně, pak sklepat v madle pod klíčem, který je ve výlezu zpod stropu, a už jde na to. Bohužel neudrží sklopenou lištu a následuje patnáctimetrový let éterem. Na první pokus to nebylo špatné.

Adam se přitahuje po laně, a když sedí a odpočívá u poslední cvaklé expresky, ptám se ho, proč necvakne z velkého madla tu expresku nad sebou? Odpověď mě překvapí: „Když to cvaknu, tak mi to tření lana ubere alespoň 10 kilo a pak to nebude fér!” (Nevím, jestli si tuto otázku pokládal i Alex Huber) Adam to z principu a z vlastního přesvědčení cvakat nehodlá, to raději při neúspěchu riskuje “dvacítky” (rozuměj dvacetimetrové pády do singl lana 9,2 mm!!)

Po čištění chytů a vyladění všech pohybů se nechává spustit na zem. Pro tuto chvíli vyhrává lezecký souboj sluníčko, které se do stěny už pořádně opírá, a tak mizí tření i já ze své sedačky. Dvouhodinová pauza, ve které si Adam čte a my popolézáme, pak mě čeká 45 metrů jumarování a příprava na další (možná už přelezový) pokus. Odpolední slunko již pomalu zapadá, a tak jsou téměř ideální podmínky.

Jenže ouha, špatně našlápnutá lezečka na klíčový stup u pasu a Adam opět zjišťuje, proč má cesta svůj název. Nic, pro dnešek konec představení, balíme, valíme strmou stezkou zpátky k autu a začínají kulinářské pokusy. Večer neodmyslitelná společenská hra, kterých má Adam nepočítaně, a po svařáku usínáme s vidinou lepších zítřků.

Druhý den

Ráno jako přes kopírák, Adam první ze spacáku, vaří čaj, my snídáme a lehce po deváté už stoupáme do kopce. Počasí vypadá ještě hůř než včera, ale o to větší je naše překvapení, když nad mraky svítí slunce a je opravdu teplo!

Rychlá rozlezovka na 7a a než se dosoukám po fixu na mé bidýlko ve výšinách, sedí už Adam na polici. Je parádní světlo a tak stačí jen čekat na ty správné okamžiky a mačkat spoušť. Stropem opět hladce do madla, ze kterého to teprve pořádně začíná! Opět necvakne expresku a jde do toho. Stejně odhodlaně jako včera večer, ale drobná nepozornost nebo nedotažený pohyb a už plachtí vzduchem. No, ne nadarmo si na této cestě v létě vylámal zuby i Chris Sharma.

Následuje typické intermezzo – Adam zkouší a čistí, ladí milimetry v úchopech a nášlapech a s odhodláním do dalších pokusů se nechává spustit dolů. Opět dvouhodinová pauza, ve které sledujeme místní komunitu lezců a lezkyň, které vylákalo (až překvapivě horké) skorozimní nedělní odpoledne do skal. Anabáze stejná jako předtím, vyjumarovat, naštelovat se a s namířeným objektivem čekat na doufat, že tentokrát se to povede.

Při tomto pokusu se dění pod skálou zastavilo a snad všichni sledují Adamův boj se zatajeným dechem. Chybělo opravdu málo – možná jen 5 cm, aby dynamicky dosáhl do relativně dobré dvojprstovky na konci celého bouldru. Škoda, ale všichni asi tuší, že tato cesta se pravděpodobně brzo dočká dalšího opakování. Možná již zítra?

Večery jsou dlouhé, obzvláště, když dojde svařák a není ani chuť na hraní St. Peterburgu. A tak rozvíjíme s Evou a Bokulou diskuzi o všem možném (hlavně o lezení), zatímco se Adam učí zeměpis, ze kterého ho pak ochotně přezkouším. Dneska večer by to bylo za jedna mínus :-) Zítra to třeba bude za jedenáct plus?

Třetí den

V noci začíná pršet a nás trošku straší představa zateklých chytů a přemrzlých prstů. Ráno vymeteno, ale zima nehorázná! Zahřejeme se výšlapem a než se Adam rozleze, já už s Evinou digikamerou píďalkuju po laně vzhůru. Osm-á-plus jako by nebylo, a jelikož je zima, nechává si Adam poslat na polici péřovku.

Obligátní půlhodinka odpočinku, pak poshazovat ze sebe veškeré přebytečné oblečení a jde se na věc. Dneska vypadá Adam nekompromisně, namotivován na přelez a tak, když sklepává před nejtěžší pasáží, neodpustím si ani já povzbudivá slova.

Nátah levou do lišty, pravá do spoďáku, nakopnout pravou patu, pravačkou nabrat plytký bočák…betonový břicho, vyvěsit pravou nohu a našlápnout až k pasu. Vše zatím strojově precizní. Následuje navalení se na patu, staticky levačku posunout do mělké spárky, pravačkou poskočit do dalšího bočospoďáku a nyní poskok do klíčové dvojprstovky….DRŽŽŽ!!

Adam to prožívá podobně, další kříž pravačkou do dírky, ze které se dá cvakat další expreska, to ho ale nezajímá a valí dál. Jednou se mu smekne noha, ale nepouští. Po pár tempech je u dalšího jištění, které už naštěstí cvaká (Bokula se už raději odspoda nedíval – to by byl víc jak 20metrový pád), následuje pět mokrých metrů k řetězu a už se ozývá vítězný křik. Je to tam! Po dvanácti letech Adam zažívá stejné pocity jako Alex při prvopřelezu. Kapitola Open Air je po dlouhé době opět “zavřena”.

Dole jej čeká gratulace od nás všech a Adam říká, že by to byl stejně poslední pokus dne, neb si ošklivě nařízl v nějakém ostrém chytu ukazováček. (To mu však nebránilo se po hodince odpočinku a zatejpování dolézt na 8a+ a 8b OS!:-) Den se neodvratně chýlil ke konci a nám tak nezbývalo nic jiného, než sbalit sakypaky, zamávat Schleieru a vydat se na pětihodinovou cestu zpět do Čech.

Text a foto: Vojtěch Vrzba

Web: fotogalerie Vojtěcha Vrzby – http://tomala.cz/vojta


  1. Komentáře: 11 - “AO vs. OA – report o Adamově přelezu Open Air 9a+”

  2. Papouš | 20.11.2008 - 11:23:32 | Reagovat

    Svěže napsanej report a lepá fota, Vojto!

    Adam je terminátor. Kromě jeho výkonů zůstávám v úžasu nad tim, jak je k sobě přísnej.

  3. honza | 20.11.2008 - 11:36:40 | Reagovat

    Jo, taky jsem na to myslel. Je vidět že to má v hlavě srovnaný. Snad nebude mít jednou pocit, že mu něco uteklo…i když já bych taky vyměnil všechna svá “telecí léta” (a že jich bylo) za podobné výkony! :-)

  4. Miki | 20.11.2008 - 11:43:43 | Reagovat

    To teda, Adam je démon. Jak psal minule Houba – “Es como de otro planeta”.

    Ártikl a fotky jsou fakt labůžo.

    Jinak z přelezu bude i videjko. Eva to nechá profesionálně sestříhat, takže to chvilku potrvá. Vydržte:-)

  5. Houba | 20.11.2008 - 11:46:29 | Reagovat

    Hmm, parádička!

  6. Vojta | 20.11.2008 - 11:55:42 | Reagovat

    díky, smolil jsem to narychlo včera v noci společně s fotkama:) chtěl jsem, aby to nebylo nudné vypsání výkonu..
    jsem rád, že se “artikl” líbí a fotky taky!
    vojta

  7. Sup | 20.11.2008 - 11:57:57 | Reagovat

    Je to ufon, když sem pod tim stál s Plchem, vůbec nechápu co se tam da lízt, ukrutně těžký je tam vubec i dojít. Asi xobě budu přísnej taky a už nikdy nebudu přelétat z květu na květ.

  8. Pól | 20.11.2008 - 11:59:02 | Reagovat

    Přesně! Článek fakt parádní a to včetně fotek! A Adamovi samozřejmě obrovská gratulace. Huberové jsou pro mě páni lezci snad ve všech aspektech a tímhle se, Adame, pomalu dostáváš do té jejich kategorie. Jen tak dál!

  9. Papouš | 20.11.2008 - 12:03:36 | Reagovat

    to vojta: teď jsem byl i v galerii na http://tomala.cz/vojta. Luxus! Pokochal jsem se Paříží, další fotéčky si nechám jako zákusek po o. Dziky.

  10. ranpa | 20.11.2008 - 12:57:27 | Reagovat

    Obsahu nerozumím, ale rozhodně dobrodružný čtení a výtečné obrázky. Musel to bejt pěknej čundr. Dík.

  11. Blahouš | 21.11.2008 - 01:25:24 | Reagovat

    Parádní článek a Ondrovi výkony nepochopitelný. Gratuluju.

  1. 1 Trackback(s)

  2. Dec 26, 2008: Czech and Slovakia EuroClimbing » Blog Archive » Video: Adam Ondra v Open Air 9a+

Post a Comment

Buď emailem informován na velké slevové akce a výprodeje zboží horolezeckého obchodu:

ECstore.cz

Zde vyplňte Váš email pro odběr akčních nabídek: