Slacklineři v městském parku v Děčíně měli problém s policií

Autor EuroClimbing.com | Datum 05.16.2013

mestska policie decinTaky znáte ten pocit, když se celý den mučíte v práci, když za oknem se po dlouhé době slunko usmívá a vám v hlavě běží jen myšlenky na odpoledne strávené nabíjením se z něj? Vsadím boty na to, že ano. Tak přesně takové bylo toto květnové úterý.

Čas se nachýlil, brány kolbenky se otevřely a já mohl vylítnout ven vstříc dalšímu “dobrodrůžu“. Hokejová repre právě rozstřílela výběr Norska, čímž postoupila dále na MS, a vylepšila už tak skvělou náladu. Kam takhle narychlo vyrazit? Přece do parku, který nám ve městě vybudovali z vytopených bazénů pro osvěžení ducha městských lidí, pro lehké zasportování si mimo betonovou šeď, pro klidné chvíle s přáteli. A ve slunečné dny, jako byl tento, jej lidi využívají v hojné míře. Frisbee létají vzduchem, psi se honí za klacky, badmintonový turnaj je v plném proudu a slackline jsou natažené.

 

„Slackline?“ ptáte se? Však už jste si tam jistě někdy všimli partiček mládeže, které se více či méně úspěšně pokoušejí chodit po laně, či spíše kurtě, napnuté mezi dva stromy. Vždyť jsou “lajny“ v parku k vidění již od jeho zrodu a to celkem pravidelně. K této kratochvíli jsem se dostal teprve nedávno a dokonale mě pohltit se jí podařilo v parku v Ústí n. L., kde je tento sport také hojně provozován, takže Děčín rozhodně netvoří výjimku. Záležitost to není jednoduchá a je potřeba učit se a trénovat, proto jsme zakoupili vlastní lano a klepali se, jak se do toho naplno opřeme.

slackline ceska lipa
Ilustrační fotografie – slackline v městském parku v České Lípě

V pondělí jsme kurtu prvně napnuli a dokázali prvních pár nesmělých krůčků. Natěšeni proto v toto krásné úterý letíme do parku s vidinou překonání osobního rekordu – „dneska zkrátka těch deset kroků udělám!“ Napínáme podle nastudovaného návodu, pěkně metr nad zemí, za upínací lana dáváme omotávky z koberce, abychom neškodili stromům. Stromy mám rád, mnohdy dokonce více než lidi. Zkoušíme, zda je již propnutí dostatečné, když tu zahlédnu blížící se hlídku městské policie. Aha, určitě další kontrola, zda se neporušuje městská vyhláška o zákazu pití alkoholu na veřejnosti. Žádný problém, to se nás netýká, přiopití bychom přeci stěží udrželi rovnováhu, když i za střízliva je to úkol pro začátečníka takřka nadlidský.

Hlídka však zamířila rovnou k nám a co že to tam děláme a ať s tím hned přestaneme. Trochu zaražen jsem jim ochotně nabídl vysvětlení, však kdo by na to nebyl zvědavý a nechtěl si to vyzkoušet. Realita byla ale jiná. Měli jsme to okamžitě sundat, že to prý do parku vůbec nepatří. Když jsem začal argumentovat, byl po mě, stejně jako po pár ostatních, vyžádán občanský průkaz. Po dotazu proč to, se mi dostává odpovědi, že se jedná o běžnou kontrolu totožnosti, na kterou má strážník právo. Nu dobrá tedy, tu jí máte. Ochránce zákona si zapisuje mé nacionále a uklízí si můj občanský průkaz do kapsy, že mi jej nevydá, dokud to nesundáme. Ptám se z jakého důvodu, když tu lajny bývají nataženy běžně, nikomu nikdy neublížily ani nepřekážely, hlídky kolem nich chodí a nikdy neřekly slovo proti, ba naopak se kolikrát se zájmem zastavily a pozorovaly. Po vyvrácení důvodů o bezpečnosti ostatních lidí v parku se argumentace stočila k ničení stromů. To jsme také jasně vyloučili předvedením omotávek pro ochranu kůry. To, že všichni máme do sto kilo váhy a že s tím asi těžko vyvrátíme vzrostlý strom, musel chtě nechtě souhlasit, to by poznalo i malé dítě. Jelikož mi stále nebyl sdělen jediný rozumný důvod, proč lajnu odepnout, trval jsem dál na svém. Oslovován jsem byl volem, což mé ego moc neranilo – přece jen jsem již slyšel horší slůvka, přesto jsem se proti tomu ohradil. „Ale dyť ty SEŠ vůl!“ Tak asi teda jo, když to říká strážce pořádku č. XXXX (viz poznámka pod textem), něco na tom asi bude. Monokl pod jeho okem však svědčil o tom, že narazil už i na menší kliďase, než jsem já. Stále jsem si stál za svým, přec co je špatného na tom si trochu zasportovat a nesedět jen u počítače či u piva?

Již argumentů prostý ochranitel veřejného prostoru vzal telefon a rozhodl se zavolat svému nadřízenému. Poodešel dál a nechal mne v péči svého kolegy, který mne přemlouval, ať jsme rozumní. Vždyť jsme rozumní, proto se chceme naučit něco nového, pro tělo i ducha prospěšného. Po chvilce mluvení do aparátu zavěsil a sdělil, že se to má skutečně sundat. Co si do aparátu povídali, netuším, ale připomínalo mi to šarádu, kdy jeden herec předvádí, jak někomu telefonuje. Pak jsem se dověděl další – tedy pro mne – novinku: celý park, stejně tak i stromy v něm, je pana Grešíka a museli bychom se zeptat jeho, ten ale už v tuto hodinu na magistrátu není. Jestli to nehodláme sundat, tak nám prý strážník kurtu přeřízne. „To bych Vám ale předložil účet na 1200 Kč, ta lajna je nová, včera kupovaná“ odvětil jsem. „To mě nezajímá, to by proplatili na magistrátu.“ Hmm škoda, že lajna není starší, mohli jsme ji takto elegantně vyměnit za novou, pomyslel jsem si. Mezi tím dojela vysílačkou přivolaná posila, avšak ne z řad police státní, kterou mi bylo vyhrožováno, což jsem s radostí přijal, nýbrž další vůz MP. Jeho osádka se držela stranou a jen přihlížela či se bavila s ostatními. Já pokračoval v debatě s orgánem, který od začátku měl největší (tedy spíše jako jediný) zájem zachránit park před zlotřilými slacklinery. Ten se týkal omílání stále toho samého dokola, žádný rozumný důvod se nevyskytl. Ač je to zvláštní, nejrozumnější se zdál ten “argument“, že je policista a má na to právo a „zkrátka jsem vám to řek, tak to tak bude!“.

Po chvilce se ukázala slibovaná hlídka policie státní. Hned jsem jim šel naproti, jelikož se zastavili opodál v rozhovoru s MP, a já jim chtěl situaci vylíčit po svém. Zde se ukázal rozdíl mezi oběma složkami státního aparátu, které tu jsou proto, aby nám pomáhaly a chránily nás. Pan policista v klidu vyslechl co se děje a sám uznal, že nevidí jediný důvod, proč by to tam nemohlo být. Všiml jsem si, že i tón a způsob jednání strážníka, se kterým jsem se přel od začátku, se jako zázrakem změnil. Byli jsme státní policií požádáni – za ubezpečení, že naši situaci chápou – zda bychom si to pro tentokrát nemohli sbalit a pro příště si sehnat nějaké povolení. Je jasné, že pro dnešek jsme v parku dotrénovali, ale alespoň jsme dostali od, pro mě rozhodně váženější složky policejních sil, za pravdu. Po půl hodině dohadů a poslouchání nesmyslných argumentů už mne navíc vůbec nebavilo ztrácet svůj drahocenný volný čas.

Tak co nám teď zbývá? Nejspíše dojít na magistrát, nechat si napsat povolení, že můžeme v parku provozovat tak pro okolí bezpečný sport, jako je slackline. A jelikož jsem dítko hravé, pro jistotu si nechám napsat povolení i na frisbee, žonglování, pétanque, badminton, kuličky, karty, běhání, dělání stojek a pro sichr vůbec pro pobyt v parku…

Pozn.: Strážníkovo číslo znám, ale nehodlám si honit ego, tak jak to v tento den zřejmě potřeboval on, tím, že bych jej uveřejňoval či si na něj stěžoval. Však vesmír, či chcete li karma, takovéto zakomplexované lidi nakonec vždy vytrestá.

Howgh, zR.


  1. Komentáře: 52 - “Slacklineři v městském parku v Děčíně měli problém s policií”

  2. iWo:) | 30.05.2013 - 10:58:06 | Reagovat

    pekná demagógia. takto otočiť uhol pohľadu. Netreba vyčítať iným že vidia veci zo svojho uhlu pohľadu, keď takúto optiku použijete ako argument… Myslím že každý a nielen strážnik ktorý “preletí okolo menej pohyblivého, starsšieho, maminy s dieťaťom a pod. zaslúži nielen pokutu ale aj cez držku častokrát.. Treba vśak byť hlavne človek s dávkou empatie a “sedliackym” rozumom či mám uniformu alebo dredy a nevyhrocovať situácie z pozície sily ešte aj podporené nezmyselnými argumentami na základe neznalosti veci…,

  3. mobile notaries baton rouge | 12.04.2016 - 17:57:40 | Reagovat

    I just like the helpful information you provide in your articles. I will bookmark your weblog and test once more here frequently. I’m rather certain I will be informed plenty of new stuff proper right here! Good luck for the following!|

Sorry, comments for this entry are closed at this time.