Na závěr sezóny, než přijde čas zimních výstupů jsme se rozhodli s kamarádem a spolulezcem Filipem Weisbauerem, že si uděláme nějaký ten výlet do hor. A samozřejmě, pokud počasí dovolí, něco si i vylezeme.
Vzhledem k tomu, že jsme již o téhle hoře a pověstném okolí ledacos slyšeli a také nás známí motivovali spolujízdou, rozhodli jsme se pro trek a lezení okolo Dachsteinu.
Vrcholové panorama z Dachsteinu
Dachstein
Po zorientování se podle informací na internetu, jsme se rozhodli pro přechod Dachsteinu a v závěru lezení v okolí chaty Adámek. Zde staví cesty český horský vůdce. Ale o Petrovi až později.
Budu rád, pokud tento report poslouží někomu jako zajímavá varianta pro lezeckou a trekovou dovolenou v této lokalitě. Dá se říci, že za tři dny jsme si toho užili dost a prohlédli si dostatečně okolí.
Vrcholovka
Johannem vzhůru do hor
Po sedmi hodinové cestě autem z rodného města Hradce Králové, stojíme na parkovišti u jezera pod Dachsteinem. Odtud naši dva společníci na cestu vyráží pěší tůrou na chatu Adámek. My se necháváme brzy z rána přesunout o 70km dál k nástupní stanici lanovky Hunnerkogel (1700m.n.m.).
Trhlina
Plán je jasný. Vezmeme si do baťohu jen to nejdůležitější a samozřejmě lezení. Vhledem k tomu, že lezení nám váhově i prostorově zabírá dost místa, krom spacáku, vařiče a pár drobností si už raději nebereme nic. Heslo, co nemáš to nepotřebuješ mě od Filipa pobavilo. Tak se uvidí. Na horu se vydáme pověstnou feratou Johnn. Už jsem o ní dost slyšel a tak byla volba na cestu vzhůru s baťohem jasná.
Svítání nad ledovcem
Nástup pod John, dnes za deštivého počasí trvá asi 3hodiny. Cestou se posilňujeme na chatě Sudwandhutte (1871m.n.m.) a po zdolání pěší tůry, po vyznačené červené turistické cestě, stojíme pod nástupem na Johanna.
Südwandhütte – 1871m.n.m
Johann je krásná, exponovaná ferata s převýšením celých 600m. Můžete se těšit na perfektní scenérie a pocity připomínající více-délkové lezení v horách. Věřím, že pro nelezce i lezce je Johnn dobrým zážitkem, kde si své najde každý.
Pohled z Johanna
Nejtěžším místem Johanna je rozhodně nástup. Psán v obtížnosti E ( nejtěžší feratové značení ). Rozhodně se dá říci, že 5 metrový převis po železných chytech spotřebuje nějakou tu sílu. Kór když máte na zádech 25kilový baťoh. Kdo má problém toto přelézt, neměl by do Johanna jít. Takže to mají chlapy Rakouští dobře vymyšlené.
Pohled z Diagonáli
Johanem nahoru je to zážitek. Zítra má být nádherné počasí a tak nám ani dnešní občasný déšť nedělá starosti a cestu vzhůru po železných chytech si celkem užíváme. Když jsme u železných stupaček, nutno podotknout, že jsem nikde neviděl tak vystřílenou feratu. Takového železa bych rozhodně nahoru tahat nechtěl.
Pohled od Südwandhütte – 1871m.n.m
Nejhezčí pasáž je stěna v druhé polovině cesty, kde máte každých 30cm železný kolík a lezete prostě přímo rovně nahoru. Kdo si to chce trošku přilepšit, může vynechat železné chyty a lézt jen po skále. Vede zde prasklina podél celé cesty a lze si tedy užít i lehkého lezení aniž by jste potřebovali chytit chyt.
Pohled na ledovec
Po 2,5 hodinách stoupání stojíme na vrcholu u ledovce. Počasí plní svůj slib a začíná být hezky. Vypadá to na nádhernou noc. Velké zklamání je však chata Dachsteinwortehutte u které Johnn končí. Ta je totiž zavřená a lidu prázdná. Náš plán byl tady přespat a hlavně doplnit vodu. Nezbývá nám tedy než se spolehnout na bivak před chatou v závětří laviček a rozpuštěná voda z ledovce. Fajn, že tu je.
Pohled na Adámka
Pomalu se smráká. Potřeboval bych alespoň tak týden času abych byl schopný zachytit foťákem co nám zde zdejší krajina společně s počasím připravila. Opravdu je to nádherné místo a nakonec jsme rádi, že nás zde nikdo neruší.
Panorama
Panorama
Panorama
Panorama
Usínáme u večerní kávy a koukáme se na vrcholovou věž Dachsteinu, která nás zítra čeká.
Cesta přes ledovec a vrchol Dachteinu
Ráno vstávám kolem čtvrté. Pro milovníky panoram je to tu při svítání ráj. Vyrážíme směrem k nástupu na lehkou feratu, která nás zavede k vrcholovému kříži Dachsteinu. Cesta přes ledovec, který je celkem odtátý , teče pod nohama, není nic moc. Ale mačky až k nástupu na feratu nejsou třeba. Ani se navazovat na lano.
Panorama
Co hodnotím jako trochu po ránu nečekaná situace, je prvních cca 8 metrů nálezu od ledovce k prvnímu jištění feraty. Nějak se nám do toho s těžkým baťohem nechce, když po chvíli přemlouvání zjišťujeme, že se jedná o pár jednoduchých a tutových kroků. Nic méně, kdo neleze, bude mít zde asi velký problém.
Před nástupem na Johann
Vrcholu si užíváme o 1,5 hodiny později. Když vidím zástup lidí s první várkou lanovky, jsem šťastný, že jsme vstali takhle brzy a nemusíme to řešit.
Ostrov na moři
Odtud sestupujeme další feratou na druhou stranu hory směrem k chatě Adámek. Zde už nás bohužel masy lidí směrem nahoru neminou. Cesta je to ovšem naprosto lehoučká, tak není tolik důvodů se někde zaseknout a muset čekat.
Nástup na Diagonálu
Dole u ledovce si navlékáme mačky a čeká nás trek přes ledovec na Adámka. Pokud led teče pod nohama, je to nemožné sejít bez nich. Ve spousty článcích jsem se dočetl, že zde nejsou třeba. Upřímně jsem šťastný, že jsme neposlechli a raději si je na batoh přidělali. Za zmínku stojí hned při vstupu velká trhlina v ledovci, kde si všímáme vyvrtaných děr po šroubech. Tady to musí být pro trénink lezení na ledu ráj. Ale na to bohužel vybavení tentokrát nejsme.
Noc
V jednu hodinu a značně dehydratovaní dorážíme na chatu Adámek. Litr vody na osobu je za slunečného dne na cestu málo. Dáme si nějaké to pivko a seznamujeme se s Petrem. Horský vůdce na zdejší chatě, který je původem Čech. Petr nemá chybu, sám je nadšený pro svoji práci a pro lezení. Sám zde udělal pár krásných více-délkových cest v okolí. Spaní zde řešíme jednoduše zase bivakem před chatou, což nikomu nevadí. Uvnitř je plno. Zde je evidentně nutno říci vždy plno.
Nebe a peklo
Schreiberwand/ Diagonála, Petrova varianta
Velkou výhodou je, že přímo na chalupě se Vám do ruky dostanou zdarma průvodce na krásné a dobře odjištěné cesty v okolí. Mnoho z nich má nástup pouhých 10 minut od chaty. To je prostě super. Zaleze si tu opravdu každý. Cesty tu jsou i s obtížnosti 4- UIAA a nižší.
Lezecké možnosti v okolí
Po dohodě s Petrem se pouštíme do Diagonály. Je to cesta o osmy délkách, dlouhá 300 metrů a perfektně odjištěná. Další předností, jak jsem již zmiňoval, je fakt, že nastupujete přímo od chaty.
Johann
Johann
Samotná Diagonála je za V- UIAA. Petr nám říká o nové variantě, kterou nyní staví a jestli chceme, ať to prubneme. Po páté délce stěnou k velkým hodinám. Tak se jde na to.
Chata Adamek
Lezení je prostě parádní. Pevný vápenec. Naprosto žádné padající kamení. A jištění po cca 4-5 metrech je naprosto zhýčkané. Lezeme tentokrát pouze na jednom laně což naprosto stačí. Dokonce začínáme některé délky spojovat dohromady, protože Vám to přijde logické.
Hoher Schreiberwand a cesta Diagonale
Zdejší okolí, výhled na chatu Adámek, ledovec a okolní vrcholky pod vedením Dachsteinu je naprosto úchvatný. Nutno říci, že je to až kýčovitý pohled. To se prostě jen tak nevidí. Aby to nebylo zase tak dokonalé, po třetí délce bohužel přichází mrak a krom minutových chvilek máme problém vidět samy sebe na vzdálenost tří metrů. Mlha značně stěžuje orientaci a lezení začíná být dost intuitivní. Stříbrný borhák se ale minout nedá.
Hoher Dachstein
Do klíčové délky, kam nás Petr směroval nalézám s vědomím, že ty hodiny prostě nesmím minout. Potkávám jeden borhák cca 4 metry nad štandem a pouštím se do hladké plotny s málo chyty. Hodnotím cca za 6 / 6+ . Tohle si fakt užívám, hlavně když už začínám nad sebou tušit hodiny a v nich smyci. Odlezu si cca 6 metrů a opravdu jsem u nich. Nelze je minout. Tak a teď už jen v té mlze najít cestu ke štandu. Zde jištění zatím nebylo, tak lezu až k menší plošině, kde si něco založím a pěším traversem doprava se pokouším vrátit do původní cesty. Daří se mi to po 6 metrech lezení. Štandy jsou zde vždy dělané na pěkných místech, povětšinou na polici, takže to hledání místa kde by štand mohl být značně ulehčilo.
Exponovaná část ferraty Johann
Přímo s dolezem začíná vydatně pršet a trochu i chumelit. Klepu se promočený a zmrzlí na štandu a čekám na Filipa. Dáváme si cigaretu na zpravenou a protože dolů by to byl nesmysl v mlze a dešti slaňovat, rozhodujeme se o dolezu posledních dvou délek. A to rychle, protože to nevypadá, že by mělo polevovat a teplota jde dolů. Filip se pouští do finále. Přeleze poslední dvě délky v kuse. Výhoda 100 metrového lana. Dolézám za ním už snad s 30 kilovou zátěží. Promočené věci a lano, které mám namotané na sobě něco jen přeci váží. Filip odlezl cca 60 metrů. Dobírat moc nelze a tak si zbytek lana namotávám na sebe a lezu za ním.
Dolez feraty Johann
I přes né příjemný závěr stojíme nahoře po necelých 4 hodinách lezení. Máme radost z hezkého lezení a utíkáme po chvíli jednoduchou sestupovou feratou bez nutnosti jištění přímo dolů k chatě. Cesta dolů nám trvá cca 40 minut. Na chatě se sušíme, líčíme Petrovi ,jak nás to chytlo a chválíme mu novou variantu cesty přes tu hladkou polici. ( Ještě že začalo pršet až nad ní … )
Diagonale
Dachstein
Závěrem
Zdejší místo opravdu nabízí spousty vyžití. Kdo si chce zalézt ve velkých horách, bude zde naprosto spokojený. Doporučil bych tuto lokalitu a výborně odjištěné cesty i lezcům, kteří chtějí lézt v horách a nemají zatím moc zkušenosti. Výborné jištění, bez nutnosti slaňovat komu se nechce. Bez nástupu z pohodlí chaty a ještě s česky mluvícím stavitelem cest. A zároveň věřte, že Adámek atmosférou a pohostinstvím patří od nyní pro top chaty :).
Cesta přes ledovec
Ale pamatujte na to, že se jedná pořád o lezení okolo 2-3tisíc m.n.m. Zdejší podmínky , viz naše příhoda , se zde rychle mění a je nutné s tím počítat. Nelze to brát na lehkou váhu a zvažte vždy své schopnosti před zvolenou cestou.
Cesta k Johann
Po dosušení alespoň části věcí se vydáváme na dlouhou cestu dolů. Od Adámka směrem kolem jezer, kde parkujeme. Cesta dolů trvá 5 hodin. Prší a je mlha. Unavení po třech dnech pohybu jsme rádi, když to máme za sebou. Cesta dolů se nám zdála nekonečná. Odpočíváme a hodnotíme výlet.
Cesta k Johann
Lezení : špičkové lezení, výběr cest dostačující od jednoduchých až po obtížné. Kvalitní zázemí chaty Adámek a člověk na svém místě … Petr , zdejší , česky mluvící horský vůdce, kterého byla radost potkat.
Sebou není nutné brát žádné další přijištění. Fixní je tu dostačující. Stačí vám 10 presek a doporučil bych alespoň tři smyce.
Mapku cest naleznete přímo na chatě Adámek, tak není nutné průvodce shánět. Petr Vám navíc vždy dobře poradí.
Celkově: Perfektně investovaný čas dovolené. Za tři dny jsme si zalezli Johanna, stáli na vrcholku Dachsteinu, přešli téměř celý ledovec a nádherně si zalezli v úžasném prostředí na kvalitně odjištěných cestách. Můžu za sebe a Filipa jen doporučit.
Text: Tomáš Kubec
Foto: archiv autora
Nádhera, boží, pecka!
lajk
Moc pěkné! Mám rád Dachstein. Něco jsem oblezl nahoře kolem Hünerkogelu, ale dole u Adámka jsem ještě nebyl.
*M*
PS: Ta fotka s Velkým vozem je super.
Kolem Hünerkogelu jsem nelezl ještě, ale taky jsem slyšel, že to tam vypadá dobře. Poreferuj někdy když budeš mít čas :)
Díky za reakce k fotkám :)
Jinak u Adámka lezení vřele doporučuji, opravdu pěkný hrubý vápenec , pěkný výhled a dobře řešené jištění a ústupovky.
T.
Ahoj Tome,
o těch výstupech kolem Hunerkogelu se dočteš v naší kronice (rok 2008) na WEBu Horoklubu Chomutov.
Díky Svinčo, pěkné čtení ! :) Zajedu se tam příští rok podívat.