Mallorka + DWS = genialní…

Dva lezci ze stejného okresu okusili ke konci září lezení na Mallorce. Ač se autoři článku na Mallorce vůbec nepotkali, napsali alespoň menší report o tomto zajímavém ostrově.

Podívejte se tedy na menší duo článek o Mallorce.

Mallorka pohledem Sanyho:

Mallorku jsme pojali jako zákusek na konec prázdnin, který jsme si rozdělili na čtyři díly. Tak dva odpovídaly lezení, jeden turistice a poslední byl koupací. Sice to tedy nebyl čistě lezecký zájezd, ale troufám si říct, že tady to jinak nejde. Na ostrově najdete spoustu zajímavých míst, kolem kterých vám nevadí chodit s lanem jen v batohu.

Sa Gubia, vlevo 250metrový tradiční pilíř Albahida 4+

Nejprve jsme místní hromadnou dopravou (na španělské poměry přesná a spolehlivá síť) zajeli pod největší oblast, Sa Gubii. Ve vesnici Bunyola jsme koupili barel s pitnou vodou (bez těch to tu taky nejde) a vyrazili suchým korytem vzhůru pod skály. V Sa Gubii jsme pobyli asi tři dny a na seznámení s místním matrošem to bylo akorát. Pro lezce nepráskače bych doporučil třeba převislou cestu Algo salvaje 6b s vtipným sit-down restem, lahůdkovou Tierra al reves 6a+ a čtyřdélkovou kolmou Sol Solet 6b+.

Algo salvaje 6b, sit-down díra je v horní části fotky

Pak jsme se posunuli na sever, k útesům u Port Sólleru. Tam se lezci musí ke skalám vloupat přes hotelové staveniště. Ale jen kvůli krápníkové perle Blobland 6c to stojí zato, čím větší dokopec, tím větší útvary můžete objímat.

Nikča v linii Tierra al reves 6a+ v Sa Gubii

Přespali jsme zase u skal a vydali se na dvoudenní trek (o tom kdyžtak ZDE) do monastiru Lluc. U tohoto podhorského kláštera se dá zadarmo spát v kempu, vybaveném pitnou vodou a sprchou. Pokud máte půjčené auto, tak se tu dá přebývat a dojíždět odtud na skály. A pokud by se náhodou někdo zajímal, proč tam zevlujete tak dlouho, předstírejte katolické poutníky.

To ale nebyl náš případ, my jsme odjeli hned ráno (zase busem, odtud jezdí dvakrát denně) na východní pobřeží, do přístavu Pollenca. Došli jsme na celkem levný nákup, váleli se u moře a večer jsme tu měli sraz s jedinými lezoucími Čechy, které jsme na Mallorce potkali. Lukáš a Alča nám dokonce nabídli přespání u nich v apartmánu, tak ještě jednou díky.

La Creveta, vlevo nahoře Sany v cestě Pammi-A 6b+

Odpočati jsme pokračovali v lezení na masivu La Creveta. Pro nás to byla nejlepší oblast, co jsme tu s lanem navštívili. Spoustu parádních cest do 7b, výška kolem třiceti metrů, západní orientace. Navíc masiv je součástí poloostrova Formentor, takže nabízí hned dva výhledy na moře. Jen málo cest tu nemá hvězdičku, ale přece jen bych vyzdvihl vzdušný pilíř Pammi-A 6b+, dírkovanou Somni bucolic 6b, nebo převislou Lion Ramphant 7a po rezavých nýtech.

Sany v útesové Illuminations 6b+

Na Crevetě a vůbec na severní části Mallorky jsme se tak zdrželi trochu déle, než bylo původně v plánu. Když jsme pak dorazili na DWS pobřeží, byli už helmineni v čele s Mikim bohužel na cestě domů. Pár dní jsme tedy také zalezli nad mořem, ale to určitě výstižněji popíše DWSpecialista Miki.

Více fotek ode mne najdete tady: Stanislavmitac.com

Mallorka pohledem Mikiho:

Mallorka se nám minulý rok (loňský článek ZDE) tak hluboce zaryla pod kůži, že ani letos jsme nedokázali odolat ostrovnímu magnetu „DWS“. Oproti loňskému roku jsme však po zkušenostech změnili strategii – lano jsme nechali v Čechách v komoře a vzali jsme si nyní s sebou jen lezečky a maglajz, pobyt prodloužen celkově na 14 dní, termín posunut z října na září a jezdili jsme letos Vespa skůtrem místo autem.

Vespa

Po vypůjčení skůtrů (125 ccm) se nedočkavě přesouváme z Palmy na lezeckou pláž Cala Barques, jenž je prý evropským prototypem yosemitského Campu 4. Barques se od loňského roku naštěstí nezměnila, ta pláž snad i zraje jako víno! Atmosféra pláže je opravdu neskutečná – natažené slackliny, mezinárodní skupinky lezců a hlavně několik jeskyň, kde můžete dosyta DWSkovat. Geniální!

Cala Barques

Když máme ty skůtříky, tak i hodně cestujeme. Projíždíme sever a zamíříme i do míst, které už popisoval výše Standa. Na drsném severu jsme viděli věci opravdu neskutečné – vápencové skály prapodivných tvarů, v noci svíticí plankton, horské kláštery a u vyloženě turisticky profláknutých míst taky obtloustlé hrochmuty von Deutschland. Jeden týden za námi a už se těšíme na Mauglího a Petra, kteří za námi přiletěli. Mauglímu se asi na Mallorce hodně líbí – byl tu vloni s námi, před měsícem se slečnou (článek ZDE) a teď tu je opět. DWS není LSD, avšak je taky velmi návykové!

Hrochmuti značky Deutschland

Hurá tedy na jih – opět za lezením. Splnit si sny. Mauglí nás vezme do sektoru Cova del Diablo (u Porto Crista), kde jsme vloni kvůli vysokým vlnám nelezli. Sektor Diablo působí velmi mohutně, je z něho cítit nebezpečnost. Skála je vysoká 25 metrů a k nástupům převislých cest musíte buď slézt (nejlehčí cesta je za 6c) a nebo skočit.

Cova del Diablo. Skočí nebo neskočí?

Všechny cesty v Diablu jsou nádherné. Mě osobně se tu lezení líbilo více než na Barques. Místní krasavice a lajna s velkým L je rozhodně cestička Afroman 7b+ soft.

Mauglí v cestě Afroman 7b+ soft

Miki v cestě Afroman 7b+ soft

Vlevo dole Němec v neznámé cestě, vpravo uprostřed Miki v cestě Afroman, kde již začíná lehký terén.

Poslední dny si ještě skupinově vylézt na slavný Es Pontas. Idylka. Jen ta vrcholová kniha tu chybí. A splnit si poslední sen – skočit si prvně z Es Pontas. Mauglí jako mazák místního skákání skáče první, Petr rychle za ním druhý a mně, jenž jsem nikdy neskočil z větší výšky než 10 metrů, to trvalo krapet déle. Po chvilce stepování jsem se odhodlal také, akorát to skončilo rudými zády a menším šokem. Ale za ten sen to stálo. Adios a příští rok tu jsme zase, tak snad se se Sanym konečně na Mallorce potkáme :-). Pic!

Text: Standa Sany Mitáč & Jakub Miki Měkota
Foto, ilustrace: účastníci zájezdu