Caiat 2011

Autor Moucha | Datum 03.27.2011

Nový průvodce a report z aktuálního dění

Tak jsem po třech letech opět navštívil náš marocký Caiat.

Ale jak se to vlastně přihodilo?


V předu refo „Cafe Rueda“ a malá část Caiatu

Kamarád David Svárovský, se kterým jsme v létě 2010 točili film o prvovýstupech na příhrazskou Kobylu si přečetl o Caiatu článek na EC z téhož léta a teď v lednu, když už měl Kobylu téměř dodělanou, mi s nadšením v hlase zavolal, že musíme ty vole o tom Caiatu natočit film, protože vždyť to je ty vole neskutečnej námět.


Letní filmování o Kobyle. Vpravo David Svárovský- „Tohle vyšlo dobře. Tak to sjedem ještě jednou pánové.“

Musím přiznat, že se mi to letos časově moc nehodilo a chtěl jsem to odložit na za rok s tím, že dám do kupy pořádnou bandu bláznů, ale David trval na tom, že letos je ten nejlepší čas a je fakt říkal jsem si, že filmeček o tom co čechoslováci spáchali takhle daleko od domova by byl supr, bylo by to vlastně- no ty vole to by bylo úžasný, člověče Sváro ty vole ty máš pravdu, jedem tam. Jedem tam hned a uděláme pořádnej biják.


Trošku se na to připravíme.

Domluvili jsme termín a následující postup. Svára poletí s manželkou a novorozeným synkem do Malagy k tetě a já naložím Štefana vším potřebným vybavením a vydám se po zemi.

Problém byli lidi. Chtěl jsem mít ve filmu všechny co tenkrát u zrodu Caiatu byli, ale už je to přeci jen čtyři roky a někteří z nich mají dnes rodinný důvody a s tím jak jsem brzy zjistil nejde moc dělat, protože někteří jak začnou mít rodinný důvody začnou taky jinak přemýšlet(třeba mě to jednou taky potká). Takže ač nerad, musel jsem některý jména postupně škrtat až na jedno- Stano Fakla a tohle jméno prostě neškrtnete nikdy. Tenhle Stano Fakla rodák z Previdze sice má rodinný důvody, vždyť se mu v létě narodil syn, ale takovouhle akci si blázen jeho formátu nenechá ujít, to je jistý. Stano je slovák jak sviňa pičo, ale už pár let žije ve Španělsku a poslední roky přímo v lezecký oblasti Sella, takže si ho vyzvednu po cestě dolů.


Stano oprášil svou kameru a jede.

Přes Kubu Fričovýho zkouším kontaktovat lidi co trávěj zimu v El Chorru, ale je už pozdě, už odjeli kamsi na jih serfovat na vlny oceánu a Kuba se neozývá a neodepisuje. Nevadí však, ono jich v „Čóru“ bude ještě dost.


A poplujeme do Afriky.

No nebudu to lidi protahovat i tak to bude dlouhý. Stanovi jsem nemusel nic zdlouhavě vysvětlovat a on své ženě Galině taky ne a už se balil. Navíc byl tou dobou v Selle i Bárny se svou ženou a synkem ve svém obrovském domě na kolech a rozhodl rovnou, že jedou taky a že natočí film o filmu a nafotí něco do článku. Ještě se v Selle objevil nějakej Ondra s Evou co už taky pár let žijou ve Špáňu a lezou a dělaj cesty. Tak sem to tam do nich na parkáči vysypal a oni na to, že by se to Portugalsko ještě dalo změnit na Maroko.


Klasika „Čóro“

Zvěsti o tom, co se chystá, dorazili do Čóra dřív jak my a Honza Faky Vymětal byl už prakticky zbalenej, krutě rozlezenej a připravenej k odjezdu. Lepší parťáky jsem si nemohl přát, protože právě pro tyhle lidi je Caiat srdcovou záležitostí a dobře ho znaj.


Letošní sestava: David Svárovský, Jan Vymětal, Jan Duchoň, Stano Fakla

Takže třetího třetí jsme vyzvedli Sváru, nakoupili asi sto padesát piv (což doporučuju, protože v Maroku je pivo dost drahý) a hurá na jarabáky. Už jsou tam. Už je vidím. Už se roztáčejí obří kola perpetum mobile na hluk, zmatek a neustále nejlepší nabídky a ceny „just for you my friend“.


Restdeje ve městě mě vždy totál vyčerpají.

Ale nestačím se divit, jsou tu i pozitivní změny jako třeba nová dálnice ze Ceuty do Tetuanu a parádní kurz Dirhamu 11,30 za Euro a cena za litr nafty 7 Dirhamů, což zhruba přepočítávám na 15,50 Kč. No jak to ta chudá, rozvojová země dělá, to mi někdo řekněte a dovolte malou odbočku. Teď při návratu domů zjišťuju, že my máme naftu za 35Kč a silnice v Liberci, promiňte mi to slovo – „rozmrdaný“ tak strašně a v takovým objemu, že sem to za celých 7000km na cestě neviděl a to nemluvím jen o dírách po zimě, ale taky o špatných záplatách a záplatách a záplatách z let minulých. Fuj. Člověk, když se vrátí z venčí, tak to vnímá tak nějak výraznějc nebo co.


Trochu z historie- Stano v úplně první cestě v Caiatu. Taghia 7a+ v sektoru Kozy

Ale zpět do Maroka. Štefan si brouká, točí kolama a těsně po setmění nás doveze až do Caiatu. Abdul už nás čeká a patřičně se s námi vítá. Fakyho a Stana už samozřejmě zná a Sváru mu představuju jako direktora de pelikula (režisér filmu) a to už mu zůstane a nikdo mu tady neřekne jinak než Direktor.

„Sakra Abdule, tys tu postavil novou kuchyň“. „Sí.“ „A ze starý jsou dva nový pokoje a taky je tu evropskej záchod a sprcha s teplou vodou, sakra horkou.“ „Sí, kasa moderna. Sakra.“ „Pojď na mou hruď. Mám z tebe radost, ty kluku jeden ušatá.“ „To je let, co jsme se neviděli sakra. Cos celou tu dobu dělal? No povídej sakra“. Tohle slovíčko sakra jde Abdulovi nádherně. Vyslovuje ho s roztomilým měkkým přízvukem, přičemž klade důraz na drsný význam toho slova což působí lehce komicky, což on ví, nádherně se tím rozesmívá a my s ním. Taky umí krásně vyslovit „dobrů noc“, ale to vždy až ráno, protože dřív spát nechodí.


Z těchto sestav má Abdul vždy velkou radost.

První den se valíme rozhejbat rovnou do sektoru Ratas. Nejpřístupnější lezení s nádhernýma cestama, co v roce 2008 otevřeli mladí katalánci a pro nás tam nechali volnou centrální část stěny, v který sme s Hadicou vykovaly tehdejší i současný caiatský perly, který jsou díky snadnému přístupu od 0,5m až po 20m od silnice, asi nejprofláklejší a nejčastěji lezené.

Direktor si libuje. Konečně leze v Maroku a pořizuje první záběry do filmu, jehož přesný scénář ještě není úplně jasný. Prvotní představa byla asi taková, že Moucha jede Marokem a zahlídne stěny. Prozkoumá je a zavede tam svý kámoše a společně začnou dělat cesty v doposud neznámém údolí, z čehož se vyvine přátelství mezi lezci a domorodci atd atd a vznikne oblast jménem Caiat. Ale jak to teď natočit, jak to začít? Zkoušelo se jako sedět v záběru před sektorem a mluvit o něm, ale to vypadalo trochu blbě a nastrojeně. Čekalo se na nápad a ten přišel. Jasně, prostě jdem zas dělat cesty a to se natočí a řeči se dodabujou potom, stejně jsme tu teprve den ani nevíme co je tady nového. Jdem něco objevovat, to nás stejně baví nejvíc. Necháme to plynout, ono se to už nějak vyvine.


Direktor říká, že nejlíp tlumí vítr do mikrofonu zdechlá kočka.

Druhej den se jdem podívat do sektoru Kefi shop co rozdělali Poláci v roce 2009. Jsme na něj fakt zvědaví, protože je to hodně výrazná stěna. Byli jsme pod ní několikrát koukat na ty nádherný linie, ale začít tam kovat nebyl čas, protože tu byla všude kolem spousta dalších věcí na práci. Kluci vlevo od Kefi shopu nacházejí stěnu, která by asi byla pro naše účely vhodná. Musíme skloubit filmování, lezení, dělání cest a hlavně čas. Máme jen dva týdny a spoustu práce před námi.

Prosekávám přístupovou stezku ke stěně, kluci mezi tím lezou polský drogy a libujou si. Vyčistil jsem stezku a stěna je dobrá a cesty v ní budou pěkný, ale něco mi říká, že to pro teď není to pravý ořechový. Vzpomněl jsem si na jednu linii, co jsem ji obdivoval už před pár lety. Není to daleko, tak to jdu omrknout a trefa. Klucí, mám to ty vole! Tohle je ono. Tím sokolem a pak krápníkama pořád vzhůru. Ta zeď má určitě přes sto metrů, to ti povidám, a nikdo do ní ještě nevlez, to je jistý. To zas budou bomby, už se na to těším!

Večer v refu u Abdula se na nás směje Ondra s Evou a dalšíma kámošema. „Tak jsme tady Moucha“. Frendy, nejty, vrtačku a všechno mám. Hoši, to je úlet co jste tady objevili. Tak to rozjedem, ne?


Ondra ochutnává první Caiatský cesty.

Od následujícího dne už to v Caiatu zase frčelo, jak má. My jsme ten den udělali dýlku a půl až ke krápníkům a Ondra s partičkou rozdělal dvě sportovky v pravo od nás v sektoru Borg, co otevřel Pavel Jiráček se svou slečnou nějak minulej rok. Direktor všechno točil, chvíli tady chvíli támhle a život byl nádhernej.


Faky na prvním štandu.

No, jenže nám to dlouho nevydrželo. Druhej den začlo chcát a mě začali nějaký teploty. Ondra dodělal ty dvě cesty a partička ho ukecala na turistiku, protože teď chcalo každej den a tak odjeli s tím, že tu nechávaj vercajk a ještě přijedou. Mně se z teplot vyklubala angína a vypadalo to fakt blbě. Naštěstí tu měl jeden španěl (výbornej prvovýstupce) antibiotika, tak jsem byl mimo práci jen dva dny, ale do stěny už jsem se nevrátil. Tam pokračovali Stano a Faky a lezli a stoupali denně, bez ohledu na každodenní průtrže mračen. Stěna je tak převislá, že jen první délka je na dešti a všechno ostatní je v suchu. Jistič na štandu kosil a téměř pravidelně tam kluci bývali až do tmy, aby to stihli vylízt a do refa se vracívali až tak v devět a prokřehlý a mokrý, když je průtrž chytla na cestě údolím. Vítr během dnů sílil, teploty klesaly a na okolních kopcích přibývalo sněhu. Oba byli neskutečně vytrvalí a rvali se s tím, až do konce. Až k poslednímu štandu.


Foceno na vzdálenost 1km v dešti.

Někdy jsem je ráno přiblížil autem pod stěnu, aby ušetřili čas a šel jsem kovat sportovky. V pauzách mezi dešti jsem stihnul tři. Z další mě totál vypláchla voda. Prakticky denně jsme všichni navzdory počasí pořád něco dělali. Filmovali, kovali, mapovali, mokli a zase schli a byla to zase paráda. Pořádná jízda.


Direktor stoupá do stěny a mrak za ním se chystá spustit krutej liják.


A metry a metry


Ale že všude leje nám tu nevadí.


Kamera v suchu, klapka- horolezci v dešti po desáté.

V novým průvodci od španělů a i v tom starým původním od nás, jsme napočítali 150 cest a v posledních letech přibylo hlavně cest vícedélkových, ale i nových sektorů je tu několik. Oblast Caiat roste a sílí a jak nám řekl Andul, zasadili jste tady semínko a z něj pro nás roste nový svět. Vy jste profesoři a my žáci a díky této spolupráci se teď máme čím dál líp. Řekl to krásně.


Lezeckou fotku Rašida nemám, ale ve filmu vám ukáže pořádný kousky.

Ještě jsem se nezmínil o místním lezci Rašidovi. On asi jedinej se lezení opravdu věnuje. Má vlastní matroš, leze už šest béčka a chodil s náma, jak jen to šlo. Je tichej a nevnucuje se, ale bude rád když ho vezmete do skal, aby si mohl zalízt. Hodně zná a může vám poradit. Jednu tu sportovku sme dělali spolu, visíce vedle sebe, aby se to Rašid naučil a mohl dělat v Caiatu lehčí cesty, na který pak bude moct vodit zákazníky. Přál bych mu to i ostatním, protože když to Rašid dokáže, můžou se to naučit i jiní, dva, tři a budou mít novej způsob vydělávání peněz a nejen peněz. Lezení jim může obohatit životy, tak jako nám.


A co tam teda po nás letos zůstalo?

No hlavně „Tsunami“ 7c. Pětidýlka ve sto padesát metrů vysoké, převislé, krápníkama prorostlé a poprvé prostoupené stěně, kterou jsme nazvali Paraguas (Deštník).
Tsunami L1-6a,L2- 6c,L3- 6b+, L4-7c, L5-7a
Do Tsunami vám stačí 15 presek a sedmdesátka lano. Slaňáky jsou bytelný.

A pak taky sportovky
Profesor Rašid – 6b krátký, úderný, hodně převislý za madla.
Berber diskoték – 7a krátký, mírně převislý s krásným bouldrem dole.
Gracias Moucha – ? asi pětka, ale klasu dopíše Rašid až to přeleze.
Ty dvě od Ondry jsem si bohužel neopsal, ale jsou v průvodcích zapsaný.


Klikni pro zvětšení

Tady máte číslo na Abdula- 00212666865417 kdyby jste si chtěli zamluvit pokoj, ale on Vás vždy ubytuje i kdybyste přijeli na blind.

Abdul se dokonce naučil makat na kompu a to sem teda čuměl. Stáhl jsem od něj novou verzi průvodce od španěláků. Je tam toho hodně, ale i tak tam není všechno a už nebyl čas to dopisovat v počítačový podobě, protože některý sektory a cesty nemaj fotku a jsou jen malovaný. Příště to dopíšem. Každopádně v průvodcích v refu „Cafe Rueda“ u Abdula je úplně všechno.


Abdul Vahid

No a taky po nás letos zbude film. Jestli už jste od Direktora Davida Svárovského něco viděli (určitě na fesťákách), tak víte, že je na co se těšit. Ještě na něj prásknu, že si na Caiat pořizoval novou kameru, tak to bude Hi Definition kvalitka.

Mám Vás samozřejmě pozdravovat. Takže zdravim a mějte se hezky.

Salam Alaikom Moucha

Za nemalý finanční příspěvek na cestu děkuji Radce z Prahy

Průvodce


  1. Komentáře: 18 - “Caiat 2011”

  2. Papouš | 27.03.2011 - 21:03:23 | Reagovat

    radost číst

  3. Dena | 28.03.2011 - 08:40:46 | Reagovat

    před přečtením navnadí i ta fota

  4. Josef Novotný | 28.03.2011 - 09:21:56 | Reagovat

    Moucha tvoří dějiny. (Tleskající smajlík)

  5. luky | 28.03.2011 - 12:32:49 | Reagovat

    super!!!!

  6. martan | 28.03.2011 - 16:04:54 | Reagovat

    Pěkný článek, musil to být paradní výlet.

  7. svářeč | 28.03.2011 - 19:49:43 | Reagovat

    No parádní vejlet by to byl kdyby 10 dnů ze 14 nechcalo. Ale Moha (arabsky Moucha – čili Mohamed – Alláhův prorok) to umí tak pěkně napsat, že by si člověk moh myslet že na lezení v Caiatu déšť nevadí. Chyba – vadí. No ale furt se něco dělo(škoda že nelezlo)a snad i ten film časem vznikne. Jinak cesty od Ondry Konopíka jsou Špíchálov asi 7a (původně se to mělo jmenovat Opičí Hovno – bo po něm cestou uklouz) a druhá cesta Pan Velenovský 6a.

  8. Miki | 28.03.2011 - 20:00:04 | Reagovat

    Bzzzzz, bzzzz…pecka! Positive vibration! Prásknu do éteru, že tam prej MOŽNÁ “za pár let” bude další EC rock trip :-). Zatím se o tom jen spekuluje, ale je to hozená rukavička…čas ukáže:-)

  9. Ali | 29.03.2011 - 07:18:59 | Reagovat

    Supr článek. Všichni jsme si doma zavzpomínali na náš pobyt Caiatu.
    Technická: průvodce viaslargas nejde stáhnout. Možná je ale chyba na mém přijímači.

  10. EC | 29.03.2011 - 09:12:59 | Reagovat

    Na mém příjimači viaslargas stáhnout jde :-)

  11. Luk | 29.03.2011 - 19:02:21 | Reagovat

    …..tywoe moucha ty seš narvanej!!!!

  12. vápno | 30.03.2011 - 23:43:18 | Reagovat

    parádní počteníčko seš satan

  13. Pege | 05.04.2011 - 12:51:06 | Reagovat

    Díky za to info v Choru – večer po vašem příjezdu – dost užitečné informace, zvláště pro nás co jeli poprvé do Maroka! Do Tsunami jsme nastoupili, ale po dvou délkách nás vyhnala totální sprcha z vašeho deště – za těch 14 dní protekl skalou a stavidla se otevřela ve třetí délce. I tak musím říct, že ten 6c krapas je mňamka a horní délky vypadaly parádně. Místy je to docela krvavý zážitek, ale to bude stačit pár přelezů…

  14. Moucha | 06.04.2011 - 09:56:05 | Reagovat

    Ahoj Pege. Jsem rád že píšeš. Takže Maroko se vám zadařilo? To je fajn. Pozdravuj tu vaší bandu a třeba se někde potkáme a pokecáme. Mějte se.

  15. Pege | 06.04.2011 - 15:53:19 | Reagovat

    Ještě mi to nedalo a musím odepsat – jo líbilo – to je slabé slovo – já se doslova zamiloval. Taky jsme si našli dvě krásné linie na příští rok…, Inša Allah.

  16. Bětka | 07.04.2011 - 17:15:25 | Reagovat

    Jestli někdo přemýšlí jestli tam jet , nebo nejet, tak ať rychle jede. Je to tam takové jiné, nové, parádní! A Abdul pokročil s češtinou…..výborný večírek! :-)

  17. LUKO | 26.07.2011 - 07:21:19 | Reagovat

    Super článek :-)V Caiatu u Abdhula jsem byl letos v zimě poprvé bylo to ůžasný super lezení krásná příroda a Abdhul člověk s velkým srdcem.Určitě doporučuju , zalíbylo se mi tam natolik že se tam letos v zimě opět vracím.Jedu dodávkou kdybyste se tam někdo chystal a potřebovali jste něco odvést dejte vědět luko83@seznam.cz

  18. Bárňas | 05.12.2011 - 20:14:58 | Reagovat

    Moc pěkně sto napsal, teď sem čučel jak vlastně pěkný fotky jsem tam nafotil.

  19. Lenka Březinová | 25.07.2015 - 12:52:38 | Reagovat

    Ahoj Honzo, mluvil jsi při Horoškole o Maroku -internet to všechno ví ( a poví :-), našla jsem tento web a…no, vypadá to nepřístupně a drsně, ale v tom je ta krása. Díky za hezké fotky a počtení. Lenka Březinová

Post a Comment

Buď emailem informován na velké slevové akce a výprodeje zboží horolezeckého obchodu:

ECstore.cz

Zde vyplňte Váš email pro odběr akčních nabídek: