Lofoty – lezecký ráj na severu Evropy

19 Srp

Pro návštěvu Lofot, ostrovů na severozápadě Norska, jsme si vybrali červen, který tu patří k nejsušším obdobím – pouhých 14 dešťových dní :-). Na počasí jsem měli skutečně neuvěřitelné štěstí, protože v období mezi 6. a 20. červnem 2008 pršelo všehovšudy dvakrát.


Hanka Nešutová ve druhé délce cesty Bare Blabaeren 5-.

Celou dobu jsme se pohybovali v oblastech Henningsvaer a Kalle, které patří k lezecky nejvýznamnějším. Na Lofotech ve většině případů narazíte na krásnou nelámavou kompaktní žulu, protkanou spárami všech možných tvarů a velikostí.

Místní lezci jsou hrdí na to, že na celých ostrovech je jen nezbytné minimum borháků. Jediné železo, které v cestě často najdete, je slaňák. Ale ani to není pravidlem, protože velké množství cest se sestupuje pěšky. Tento stav se místní snaží udržet a rozhodně nepřivítají někoho s vrtačkou.


Městečko Henningsvaer.

V cestách bez problémů využijete dvě sady friendů – nejčastěji menší a střední velikosti, jednu až dvě sady vklíněnců a abalaky. Dvě sady pres a dvojčata nebo půlky jsou téměř samozřejmostí, hlavně ve vícedélkových cestách, které mají spíše horský charakter. Místní klasifikace je asi o půl stupně tvrdší (zdejší 6 je asi 6+ UIAA, u zmíněných cest je místní klasifikace), ale za to je relativně spolehlivá.


Devátá délka cesty Vestpillaren 6, tzv. Slanting corner.

Lézt se dá hned nad tábořištěm v oblasti Kalle, kde jsme strávili 14 dní, na jedno- až čtyřdélkových stěnách – např. jednodélková Left-hand crack 6. Od stanů je také vidět impozantní severní stěna Vagakallenu, přezdívaná Bonattiho pilíř Lofot s dnes už legendární cestou Freya 8/A3.

Pro seznámení s terénem doporučuje lezecký průvodce Lofoten Rock oblast Paradiset asi 10 minut pěšky od tábořiště. Jsou tady bouldery a krátké jednodélkové cesty, ale jet skoro 4.000 km kvůli desetimetrovým cestám za to nestojí.


Sušení tresek I.

Vpravo od Paradisetu se tyčí Myggapillaren se dvěma dvouhvězdičkovými cestami – čtyřdélkovou Wee Beastie 6 a devítidélkovou Mygga 5+. Shodli jsme se ale na tom, že ani jedna z nich si hvězdičky nezaslouží, navíc průvodcem avizované štandy v cestě nejsou. Prý snad urezly vlivem mořského vzduchu, ale my nenarazili ani na stopu po tom, že by tam někdy byly. V místě popsaného štandu v první délce cesty Mygga byla jen hladká žula.


První délka cesty Vestpillaren 6 (467 m, 10 délek) na impozantní stěnu Presten.

Lezecky nejvděčnější, nejkrásnější a největší je oblast Henningsvaer, která se nachází přibližně 15 minut autem od tábořiště a táhne se několik kilometrů podél moře až do městečka stejného jména. Jedním z taháků této oblasti je impozantní stěna Presten se skoro pětisetmetrovými cestami.


Na stěnu Presten vedou téměř pětisetmetrové cesty.

Nejlezenější je cesta Vestpillaren 6 (467 m,10 délek), takže když je hezky, je nutno počítat s dalšími lezeckými dvojkami. Řešením je nastoupit brzy, ale stěna je až do 12 ve stínu. Nebo lze naopak využít polárního dne a nastoupit až pozdě odpoledne. Z Prestenu jde slanit jen z prvních 4 až 5 délek. Sestup z vrcholu vede okolo po hřebenu (asi 1,5 hod). Lezli jsme i cesty Codfather 7 a Yperpresten 6, ale jen k posledním slaňákům.

Krásná oblast na rozlezení je Gandalf s jedno- až trojdélkovými cestami nebo oblast Pianokrakken s převážně jednodélkovými cestami. Všechny oblasti jsou v podstatě u hlavní cesty, maximálně 5 minut do kopce.


Vrchol sektoru Gandalf, v pozadí městečko Henningsvaer.

Jsou zde ale cesty, kvůli kterým se vyplatí jít i dál. Krásná sedmidélková Bare Blabaer 5- je asi hodinu cesty podél zálivu nebo Dr. Jekyll 6 (52metrový ádrovský rajbas se sedmi nýty) s 20 minutovým nástupem. Určitě stojí i za to drápat se 15 minut do kopce pod nástup Solens Sonner 6 (135 m), která se tyčí nad zálivem. Cesta je nádherná, i když trošku odvážná, hlavně ve druhé délce.


Dr. Jekyll 6 – 52metrový ádrovský rajbas se sedmi nýty.

Průvodce

Těsně před naší návštěvou vyšel v nakladatelství Rockfax nový horolezecký průvodce Lofoten Rock od Chris Craggs a Thorbjørna Enevolda, který je k dostání třeba v knihkupectví ve Svolvaeru za 392 NOK (aktuálně asi 3 Kč). Průvodce je plný fotek, podrobných popisů cest a dalších užitečných informací.

Spaní

Čtrnáct dnů jsme bez jakýchkoli problémů volně tábořili v zálivu v oblasti Kalle, asi 5 minut cesty autem od hlavní ostrovní magistrály. Na tábořišti jsou záchody, kohoutky s pitnou vodou, dřevěné stoly s lavicemi a odpadkové koše. Místní technické služby ovšem nefungují příliš často, takže přetékající pytle s odpadky brzy skončily v péči místních racků. Ti jsou schopni rozklovat téměř cokoli.


Sušení tresek II.

Lofoty jsou lezecky krásná a fotogenická oblast, kam určitě stojí za to se vrátit. Jen kdyby to nebylo tak daleko. Nezapomeňte k lezečkám přibalit i prut, protože místní tresky příjemně zpestří dovezenou instantní stravu.

Text: Hanka Nešutová
Foto: Archiv Hanky Nešutové

12 odpovědí na “Lofoty – lezecký ráj na severu Evropy

  1. A kolik je tam v červnu přibližně stupňů? Podle lezkyně v čepici soudim, že asi moc ne co?

  2. …to neřeš! :-) Míň než v zimních Tatrách tam nebude…a čepičky jsou sexy! ;-)

  3. Mně se líbí ten džouk s tim tresčím Kmotrem – Codfatherem. Dostal jsem chuť na nějakou mřenku a pivo. Jsem vysušenej jak treska…

  4. pěkný, jen sehnat někoho kdo by mě tam tahal, protože představa lézt 500m stěny po vlastním jištění mě děsí.

  5. Při tý představě mam taky trochu vosypky, z fotky to ale vypadá, že do těch spár dou nacpat nějaký kámoši. Už se těšim, až se s Hankou podíváme po něčem vodjištěnějším :-)

  6. Moc pěknej ártikl. Deset hvěždiček z deseti!

    Jinak ohledně toho nejlepšího období pro návětěvu severní části Skandinávie je skutečně cca od půlky června – začátek srpna. Jet na začátku června do pevninské Skandinávie (nad polárním kruhem) je riskantní, protože tam místame může být stále sníh. No a v srpnu už dost prší. Alespoň tohle je naše zkušenost z několikaletých rybářských návštev severu nad polárním kruhem.

    Jak je to na Lofotech s moskytama? Mě totiž zajímaj Lofoty spíš z fishermanskýho hlediska a tyhle moskyt potvory jsou dost otravný…

    Taky doporučuju ochutnat tu sušenou tresku. Pro suchozemce to je trošku exotickej pokrm. Dodnes jsem nedokázal dekódovat tu jejich chuť.

  7. clanek fakt peknej…taky jsem nejakou dobu pobyl v Norsku a je to tam opravdu paradni. s tema komarama je tam fakt problem. jsou prakticky vsude, resili jsme to tunama repelentu a porad zavrenej stan :( ale kdyz clovek neni moc blizko vode, tak to jde..moc pekna lezecka oblast je taky nedaleko letiste v Trondheimu (Vaernes); kousek za mesteckem Hell. je tam celkem hodne cest vedle sebe a dobra zula..vrele doporucuju :) zdar

  8. Teplota se v tom červnu pohybovala mezi 10 až 18 stupni, ale casto silne foukalo, takže člověk cítil větší zimu než byla ve skutečnosti :-)

Komentáře nejsou povoleny.